Blonde Girl Using Laptop During Studying Home

„Budete zpracovávat témata domácnosti, vaření a úklidu,“ znělo zadání. Jako feministku mě škatulkování uráží

Peníze docházely a já potřebovala brigádu. Možností bylo hodně, ale já chtěla nějakou, kde je možné pracovat z domu a mít flexibilní pracovní dobu. Přece jenom, zvládnout studium a koníčky dá zabrat, takže klasické „osmičky“ nepřicházely v úvahu. Nějakou dobu jsem brouzdala po internetu a snažila se najít něco, co by mi sedlo. A pak jsem narazila na tuhle nabídku: „Redaktor/ka pro lifestyle magazín“. Zní to dobře, říkala jsem si. Psaní mám ráda, a zvlášť když je to něco kreativního a dá se to líčit tak, jak to cítím a vidím.

Všechno šlo jak po másle, emaily lítaly tam a zpět, vypadalo to nadějně. Pak ale přišel ten mail, co mě vytočil na nejvyšší míru. „Vaše témata budou: domácnost, vaření a úklid.“ No, chvíli jsem zírala na ten monitor a říkala si, jestli si ze mě dělají legraci nebo co. Chápu, že někdo musí tyto články psát, ale proč by měly být automaticky mojí doménou jenom proto, že jsem žena?

Angažuji se jako feministka a beru to vážně. Takovýhle stereotypy jsou mi proti srsti. Odpověděla jsem jim tedy velmi upřímně a přímo, že ač respektuji práci v domácnosti jako každou jinou, nesouhlasím s přiřazením těchto témat jenom na základě mého pohlaví. A že bychom se měli bavit o tom, co skutečně umím a co mě zajímá, a ne o tom, co by podle nich měla dělat typická žena.

Nevím, jestli je můj způsob pro někoho i příliš drsný, ale jsem přesvědčená, že jenom takhle se dají věci posouvat k lepšímu. Sama jsem si vědoma toho, že některé ženy tyto oblasti možná baví a píšou o nich rády, ale chtěla jsem dát jasně najevo, že nechci být zaškatulkována na základě stereotypu. Samozřejmě, že jsem na tu nabídku nakonec nekývla. Nemohla bych pracovat pro někoho, kdo si představuje ženu jenom jako někoho, kdo stojí u sporáku a drží koště. Nakonec jsem našla jinou práci, kde se zabývají různorodými tématy a kde moje nápady a schopnosti nejsou omezované mým pohlavím. A díky tomu, že jsem se ozvala, si myslím, že jsem možná někomu otevřela oči nebo alespoň dala něco k přemýšlení.

Moral of the story? Nenechte si nic líbit jen proto, že „to tak vždycky bylo“. A když se necítíte u něčeho dobře, nemá smysl se v tom plácat jenom kvůli penězům. Nebo aspoň to tak beru já.

Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek