Koupit dům v zapadákově byl špatný nápad. Chtěli jsme klidné bydlení, ale je to horší než v centru metropole

Když jsme se stěhovali na vesnici, představovali jsme si klidné prostředí daleko od městského shonu. Měli jsme však překroucené představy. Ve skutečnosti je tu více hluku a zmatku než ve městě, kde jsme bydleli dříve. Ačkoli nám město přineslo svůj podíl rušnosti, vesnice nám přinesla svůj vlastní druh chaosu. Na který si nějak nedokážeme zvyknout.

Náhrada městských aut za traktory

Zatímco městské ulice byly plné aut, na vesnici nám pravidelně projíždějí traktory, doma vyrobená vozidla a občas i těžká nákladní auta, všechno hlučné a rušivé. Je to jiný druh hluku, ale rozhodně ne tišší. Klasická osobní auta, ta moderní, zvláště pak elektromobily, jsou skoro neslyšná. Ale porovnejte si to s pracovními stroji „jezeďáků„. A ti jezdí v jakoukoliv denní, o žních klidně i noční hodinu.

Vesnice nikdy nespí

O víkendu, když město odpočívalo, vesnice je v plném proudu. Místní obyvatelé pilně pracují na svých zahradách, řežou dřevo a provádějí domácí opravy. A když nepracují, často se baví venku, hlasitě oslavují a sdílejí svůj čas s komunitou. V naší obci není obecní hostinec, takže se místní slézají na svých zahradách, dvorcích a v garážích. A tam dokáží vyvádět nejenom hodně hlasitě, ale i hodně dlouho.

Zvířata všude kolem

Když žijete na vesnici, zvířata jsou nedílnou součástí vašeho života. A ačkoli si mnoho lidí myslí, že je to kouzelné, ve skutečnosti může být i náročné. Zvířata volně pobíhají kolem našeho domu, což může být rušivé, a musíme být opatrní, když pouštíme děti ven. Takový volně pobíhající pes, kočka, nebo třeba husa může pro malé hrající-si dítě znamenat pohromu.

Rozhodně to není vesnický ráj

Naše vize klidného vesnického života se rychle vytratila. Nyní zvažujeme stěhování zpět do městského prostředí, ale možná do klidnějšího předměstí. Naše zkušenost nás naučila, že realita může být velmi odlišná od našich představ. Žít na vsi rozhodně není o klidu, naopak.

Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek Martiny V.