Lucie: Změna povolání mého muže je noční můrou. Nosí více peněz, ale do společnosti s ním nemohu

Můj muž se rozhodl, že změní povolání a já mu nechtěla bránit. Nyní toho velmi lituji. Nikdy jsem ho nechtěla brzdit a omezovat, ale vše má své meze. Kdybych věděla, kam toto všechno povede, udělám vše proto, aby zůstal na stávajícím místě – i když by měl méně peněz. Pracoval totiž v kanceláři, měl pod sebou menší tým lidí a hlavně – chodil vždy upravený a v obleku. Se změnou povolání se ale toto všechno změnilo a ani vyšší mzda nemůže kompenzovat věci, za které se stydím.

Změna práce mě šokovala

Jednoho dne mi však řekl, že se rozhodl změnit zaměstnání. Pochopitelně jsem ho podpořila, jelikož jsem si myslela, že vzhledem k jeho současné práci a zkušenostem se bude ucházet o pozice podobné, nebo třeba i o práci manažera. V tom mě dokonce utvrdilo i to, že mi říkal, že by z nové práce mohl domů nosit víc peněz a tak bychom mohli být blíže životu, jaký jsme kdy chtěli.

Skutečnost ale byla jiná, než jsem si myslela. Žádný manažer, žádný zaměstnanec v teplé stylové kanceláři, ale manuálně pracující dělník. Nemám nic proti dělnickým profesím, vím samozřejmě, že na mnohých místech se dá i slušně vydělávat. Ale nemohla jsem pochopit, proč zrovna můj muž chce jít na toto místo. On, který byl vždy upravený a slušně vypadající, a nyní bude měnit padnoucí sako za montérky. Pro mě to byla hrůza.

Od změny jeho práce se s ním stydím chodit mezi lidi

I když jsem se snažila o odpor a jeho volbu mu rozmluvit, nepovedlo se to. Práci skutečně změnil a začal dělat rukama. A nijak čistá práce to nebyla. On, který si vždy zakládal na upraveném vzhledu, začal chodit domů ušmudlaný, s různými škrábanci a jinými povrchovými zraněními. A i když jako první vždy zamíří do koupelny, je na něm vidět, co dělá.

I když by trávil v koupelně hodiny, je na něm vidět, že už není ten šarmantní muž jako dřív. Poškozené ruce plné mozolů, zažraná špína, kterou nejde vymýt ani tím nejsilnějším mýdlem, a hlavně téměř trvalá špína za nehty. Takto s ním prostě nemohu jít nikam. Špatně se mi to říká, ale dělal by mi ostudu a musela bych se za něho stydět.

Zdroj: Článek byl zpracován dle příběhu naší čtenářky