Míša: Chtěla jsem jenom pestřejší sex, ale teď se tolik stydím, že z domova skoro vůbec nevycházím

Nechtěla jsem, aby byl můj vztah nudný. A to ani pokud šlo o sex. Bála jsem se všednosti a tak jsem dělala vše proto, aby nás každý den čekalo něco nového. Podnikali jsme společně mnoho věcí, i v ložnici zkoušeli stále něco nového, a mě napadlo vše okořenit náš vztah i „hračkami pro dospělé“. Jít do klasického obchodu s erotickými pomůckami nepřipadalo v úvahu. Hrozně bych se styděla, nedej bože, kdyby mě někdo ze známých viděl, jak tam vcházím, nebo dokonce vycházím s nějakou taškou.

Objednávka na internetu

Tak jsem se rozhodla pro diskrétní formu a zvolila nákup na internetu. Při prohledávání pár obchodů s erotickým zbožím jsem nestačila žasnout, co vše může existovat. Jelikož to bylo poprvé, co jsem chtěla s partnerem něco vyzkoušet, držela jsem se s objednávkou spíš při zemi, sáhla po klasice a doufala, že zboží přijde co nejdříve.

Měla jsem vybrat lepší obchod

Teď už vím, že kdybych raději zašla do klasického obchodu a riskla, že mě někdo uvidí, byla by to menší ostuda, než to co se stalo nyní. Vždy jsem si myslela, že u těchto obchodů je standardem diskrétně zabalené zboží. Že se nikdo nemůže nikdy dozvědět, co si objednávám, odkud a co může být v krabici. To jsem se ale šeredně spletla. Asi jsem si na výběr obchodu měla dát pozor, jelikož tento si na žádnou diskrétnost nehrál.

Zdroj obrázku: Pixabay

Krabice i páska s reklamou

Když u dveří zazvonil pošťák, věděl jsem, co mi nese. Jakmile jsem však otevřela dveře a viděla tu krabici, celá jsem zrudla. Na kartonové krabici bylo velkým názvem natištěno jméno eshopu, a to stejné logo i s nápisem bylo na lepicí pásce. Jen naprostý hlupák by nepochopil, co je uvnitř. V tu chvíli jsem se snažila situaci zachránit tím, že balík není můj, ale pošťák se podíval na adresu na balíku a znovu na mě. Zkusila jsem další záchranu s tím, že si ze mě patrně někdo udělal legraci a já o balíku nic nevím.

Ví to celá ulice

Balíček jsem si nakonec vzala a celá rudá zapadla dovnitř. A řekla si, že už nikdy nevylezu. Jsme malé město, mnoho lidí se mezi sebou dobře zná, zvláště v naší ulici. A ty všechny zná pošťák, který s každým rád prohodí slovo, co kdo v ulici dostal. A od té chvíle je mi stydno jenom jít s odpadky, jelikož přímo cítím pohledy z ostatních domů, a radši si nepředstavuji to, co si myslí, že spolu s partnerem děláme.

Zdroj: Článek byl zpracován dle příběhu naší čtenářky