Proč lžeme?

„Já ale přeci nelžu“, řekne Vám většina lidí. Když se nad touto větou pořádně zamyslíme, uvědomíme si, že kolikrát zalžeme, aniž bychom si to uvědomovali. Nemluvím tady pouze o lhaní většího rozměru, ale také o malých bezdůvodných lžích, které používáme pomalu každý den. Je třeba si ale uvědomit hranici mezi „milosrdnými lži“ a lžemi, které jsou už v takové fázi, kdy mohou někoho očernit nebo někomu ublížit.

OpenClipartVectors / Pixabay

Je libo malé milosrdné lži?

Jak už bylo výše zmíněné, většina lidí používá milosrdné lži velmi často, aniž by si to uvědomovali. Tyto lži zpravidla užíváme tehdy, pokud nechceme někomu ublížit nebo ho urazit. Níže uvádím pár nejčastějších lží, které pravidelně používáme.

Nejoblíbenější lží je snad lež „mám se dobře“. Tato lež patří mezi naše nejčastější. Tato odpověď je odpovědí na velmi frekventovanou otázku „jak se máš“, kterou vám při setkání položí snad každý. A i když se cítíme v té chvíli fakt mizerně, často každý z nás odpovídá „mám se dobře“. Málokdo má chuť odpovídat „mám se mizerně, protože se semnou rozešel přítel“, jelikož na tuto odpověď na 99 % přijde otázku typu „co se stalo“ a na tu opravdu většina lidí v dané chvíli nemá chuť odpovídat. Tak proč si nepomoci malou milosrdnou lží?

Mezi další velmi oblíbené a hlavně milosrdné lži patří „sluší ti to“ nebo „vypadáš dobře“. Často je vyslovujeme, aniž bychom s nimi souhlasili. Říká se, že upřímnost je nade vše, ale neřekneme přeci naši dobré kamarádce, že ty nové vlasy ji fakt nesluší a že v těch nových džínech je tlustá. Víme totiž, že by ji to od nás velmi ranilo a že bychom mohli o její přátelství také přijít. Kdo by chtěla kamarádku, která vám bez ostychu řekne, že vypadáte děsně?

Do této skupiny můžeme zařadit i lež „promiň, nemám čas“. Tuto výmluvu/lež používáme hlavně tehdy, když se nám nikde nechce nebo se nám nechce být s člověkem, který nám to nabídnul. Nejde o to, že bychom si s tím člověkem neměli co říct, nebo ho neměli rádi, ale jde spíš o to, že se nám to v tu danou chvíli nehodí.

johnhain / Pixabay

Chceme si např. udělat den podle sebe, vzít si knížku, dívat se na televizi, prostě relaxovat a v tu chvíli nám zavolá kamarádka, jestli bychom s ní někam nezašly, že si chce pokecat. Nám se ale vůbec nechce, chceme být samy, tak se vymluvíme, že bohužel nemáme čas, musíme ještě udělat spoustu věcí. Proč se do něčeho nutit, když sami nechceme? Je pravda, že tato lež není asi správná, měli bychom být upřímní, ale hold to někdy nejde, protože kdybychom kamarádce řekly „promiň, nechci být s tebou, chci sama relaxovat“, nejspíš by se na nás naštvala a v budoucnu by nám oplatila stejnou mincí. A to přeci nechceme.

Je třeba si ale uvědomit, že i tyto milosrdné lži mohou být nebezpečné, proto je třeba být opatrný a opravdu si dobře promyslet, kdy tuto lež lze použít a kdy je nevhodná. Může se stát, že i tato lež vyleze nechtěně na povrch. Třeba, když řekneme jedné kamarádce, že nemáme čas, protože máme spoustu věcí na práci a s druhou si někam vyrazíme a náhodou narazíme na kamarádku, kterou jsme odmítli. Nebo se může také přihodit, že jedné kamarádce řekneme, že ji to sluší a sotva, když potkáme další známou, tak jí hned řekneme, jak ta první kamarádka vypadala hrozně. Pak se ale může stát, že se díky druhé kamarádce dostane k první to, jak hrozně si myslíme, že vypadá. Proto je třeba si dávat pozor na to, co říkáme.

Proč rádi preferujeme bezdůvodné lži?

Tyto lži se liší od předchozích lží tím, že se nejedná o slovní fráze, ale o dobarvování příběhu/situace. Typickým příkladem je, když popisujeme nějakou příhodu, která se nám stala a jelikož chceme vypadat zajímavě, různé tuto příhodu obarvíme nebo si i část vymyslíme. Jednoduše řečeno, snažím se situaci podat zajímavější, než sama o sobě je. Pokud přibarvujeme jen trochu, nic se neděje, pokud se ale přistihneme přitom, že si málem polovinu příběhu/situace vymyslíme, měli bychom ubrat a trochu se nad tím zamyslet, jelikož se nám taková lež může pěkně vymstít.

Někdy se stane, že zalžeme, aniž bychom chtěli. Jedná se o situace, když se nám třeba nechce odpovídat nebo přemýšlet. Odkýváme partnerovi/kamarádce/rodině něco s čím nesouhlasíme, jelikož se nám třeba nechce k situaci vyjadřovat. Často také zapřeme, že jsme někoho viděli, s někým se potkali, aniž bychom věděli proč. Tenhle typ lží se také řadí k bezdůvodným lžím. Když se ale lidí zeptáte, proč zalhali, nejčastěji se dočkáte odpovědi „nevím“. A dotyčný opravdu neví.

Když pohár lží přeteče.

V tomto případě se jedná o lži vyššího kalibru. Jde převážně o jedince, kteří si život bez lží nedokážou představit. Lžou při každé příležitosti, aniž by si to už sami uvědomovali. Lží se snaží pomáhat kdekoliv, ať už v práci, vztazích, přátelství apod. Dá se říct, že tito lidé bez lží nedokážou existovat. V některých případech se jedná až o chronickou psychickou nemoc, kterou lze léčit jedině s pomocí psychologa. Takoví lidé nemají moc přátel a málokdo jim věří. Není se, ale čemu divit, že?

S tímto typem lží se také často setkáváme třeba u svých známých nebo dobrých kamarádů. Ze začátku mohou lži vypadat nenápadně a nikdo jim nemusí přikládat velký význam, ale časem se lži mohou stát součástí našeho života a my jim sami můžeme začít věřit. Lidé nás přestanou brát vážně, a my se budeme točit v kruhu lží, kdy si už ani neuvědomíme, co je lež a co pravda.

Komentáře