Syna už nechci dávat k babičce. Po víkendu s ní mi trvá týden, než znovu získá správné návyky

Vždy když dám syna na víkend k babičce, následuje týden plný utrpení. Doslova ho dávám dohromady a znovu mu vštěpuji správné návyky. Chápu, že babičky tu jsou od toho, aby kromě hlídání tak trochu rozmazlovaly a byly benevolentnější ve výchově. Ale čeho je moc, toho je příliš.

Návrat jiného syna

Doma dodržujeme pravidla a vyžadujeme důslednost. Takto vychovaného syna v pátek své tchyni vždy předávám. Když si ho v neděli beru zpět, je to jako bych si přebírala úplně jiné dítě. Z chlapce, který poslouchá, dodržuje pravidla a má jasné návyky, je úplně někdo jiný. Nebojím se říct, že doslova anarchista, který neuznává žádné autority a dělá si jen to, co chce on.

Náročný týden

Následující týden je proto pro mě hodně náročný. Co dříve fungovalo, je najednou problém. Jako bychom museli všechny výchovné kroky dělat od začátku. Na cokoliv slyším jenom „to jsem u babičky nemusel“. Samozřejmě chápu, když mi toto odpoví na domácí práce, jako je úklid pokoje, luxování nebo vynesení odpadků. Ale když se to týká věcí, jako je sklizení jeho nádobí ze stolu, nebo dokonce čištění zubů, začínám se hrozit toho, co se u mé tchyně ten víkend vlastně děje.

Maminko, snažte se…

Už několikrát jsem se snažila si s tchyní promluvit, ale moc úspěchu to nepřineslo. Spíše mám podezření, že mi to moje slavná tchyně začíná dělat naschvál. Já nemám nic proti tomu, aby ho trochu rozmazlovala, mohl jíst cukrovinky, večer se mohl dívat déle na televizi či měl povolený počítač a tablet. Ale základní sociální návyky, to je snad něco, co by měl dodržovat kdekoliv.

Už to nezvládám

Nejjednodušší by pro mě bylo jí syna nedávat. Ale zase ho nechci odstřihnout od babičky, to je úplná hloupost a vztahy by to jenom zhoršilo. Sama už to ale přestávám zvládat. A manžel? No, je to jeho maminka a je jasné, že ten proti ní nikdy nešel a nepůjde proti ní ani teď. Na tohle téma jsme už také mluvili několikrát.

Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek Květy L.