Vztah s partnerem trpícím hraniční poruchou je sice výzva, zároveň ale i inspirací

Láska se dá jen velmi obtížně nějak popsat či definovat. Pro každého z nás může znamenat něco jiného. Jakýkoli vztah je výzvou, ale pokud jde o vztah s „hraniční osobností“ je to ještě těžší. Může nás takový partner něco naučit?

Co je hraniční porucha osobnosti?

Jedná se o určitý trvalý vzorec chování a vnitřní zkušenosti, které se mohou lišit od toho, co je považováno za platné ve společnosti a kultuře daného pacienta. Tyto vzorce zahrnují i to, jak se takový člověk dívá na sebe a na svět, jak ho interpretuje a co očekává od ostatních lidí. Může mít potíže například s kontrolou impulzů a s mezilidskými vztahy. 
Osobu s hraniční poruchou osobnosti lze charakterizovat jako osobu ve stavu neustálé krize. Může to být člověk, který má pocit prázdnoty nebo nudy, může mít narušenou identitu, nejistý obraz o tom, jak vnímá sebe a svět. 

Takoví lidé se také vyznačují tím, že na začátku jsou jejich vztahy velmi intenzivní. Jenže pak z ničeho nic tato osoba přestane komunikovat a úplně druhého partnera odstřihne. Je velmi obtížné pochopit motivace takového chování a správně jej interpretovat.

Je takový vztah vůbec reálný?

Život s takovým člověkem může být nesmírně obtížný. Někdy dochází k náhlým změnám nálady, měnění názorů a postojů, typická je i fyzická odtažitost, nebo dokonce agrese. Reakce takto nemocného člověka jsou často nevhodné k situaci, mohou být nekontrolované a nedá se na ně příliš spoléhat. Žít v plnohodnotném a funkčním vztahu s takovou osobou je tedy extrémně náročné a takřka nemožné.

Lze najít nějaká pozitiva?

I život s takovým člověkem nás ale může mnohé naučit. Především pomůže v klidu se vyrovnávat se změnami názorů a umět pružně reagovat na nastalé situace. Také si uvědomíme, že nemusíme vše ovládat a organizovat. Že nikdo nejsme dokonalí a snáze připustíme i vlastní pochyby a slabosti. Je to ale velmi náročná a tvrdá škola, ve které ne každý obstojí.