Karanténa vyžaduje změnu zacházení s vaším oděvem a obuví, to může ochránit okolí

Pokud jste se v důsledku pandemie koronaviru a jím šířené nemoci COVID-19 dostali do nařízené karantény nebo jste v dobrovolné izolaci, je samozřejmě bezpodmínečně nutné dodržovat zpřísněná hygienická opatření, aby se předešlo šíření nákazy.

Jedním z těchto opatření je také správné zacházení s oblečením a obuví. Pro účely tohoto článku ponecháme stranou roušky a respirátory, protože jejich problematice věnuje pozornost řada autorit a informace jsou tak snadno dostupné. Ne každého však již napadne, jak důležité je ochránit i oděv a obuv, které se mohou bez správné údržby stát místy, kde virus může přetrvávat.

Uložení mimo obytný prostor domu nebo bytu

Pokud máte tu možnost, tedy bydlíte-li ve vlastním domě nebo například v bytě, k němuž patří ještě oddělený prostor, můžete jej využít k tomu, abyste zamezili co největšímu množství nebezpečných částic v přístupu do vašeho obydlí, a ukládali v něm zejména

• boty, a to ideálně v uzavíratelném obalu, a také
• ty součásti oděvu, které nelze vyprat ani vyčistit pomocí páry (například napařovací žehličky).

Pokud jde o oděvy, které nemůžete pomocí vysoké teploty dezinfikovat, je nutné je uzavřít nejlépe do vzduchotěsných sáčků nebo jiných obalů a ponechat takto po dobu alespoň 2 týdnů. Po této době lze předpokládat, že případný virus již nebude v těchto věcech přítomen.

Zásady pro správné praní a čištění oděvů a obuvi

Je-li to jen trochu možné, měli byste po dobu izolace nebo karantény nosit jen ty oděvy, které poté můžete bez obav vyprat v pračce, a to i při vyšší teplotě.

Pokud jde o obuv, je vhodné věnovat pozornost těm součástem, kterých se často dotýkáte, tedy například zipu, tkaniček nebo jazyka. Tyto součásti se doporučuje často a pravidelně dezinfikovat, a to například alkoholem nebo peroxidem vodíku. Důvodem je skutečnost, že právě časté dotyky mohou znamenat vyšší riziko přenosu případných virových částic, když poté ruku přiblížíte například k očím nebo ústům.

Pokud jde o praní, zabývali se vědci již od epidemie viru SARS v roce 2002 zejména tím, jaká teplota vody již zaručí, že dojde ke zničení virových částic. Kromě teploty byla zkoumanou otázkou také potřebná délka pracího cyklu. Z provedených textů, které kombinovaly různou teplotu vody a délku praní a vyhodnocovaly aktivitu viru, vyplynulo, že v běžných domácích podmínkách se osvědčuje praní na 60 °C, a to po dobu 90 minut.