„To máš proto, abys nezapomněla?“ Kamarádka nechápala, proč mám vytetovaná jména a data narození svých dětí
Vždycky mi připadalo, že kůže je něco jako plátno. Každý jizva, každý znak stárnutí, každá proměna, kterou moje tělo prodělalo, vyprávěla příběh. Když jsem se rozhodla přidat do této sbírky vlastních příběhů trvalý záznam – tetování – nebylo to rozhodnutí učiněné lehkomyslně. Zvolila jsem si jména a data narození svých dvou úžasných dětí na své zápěstí, kde bych je mohla vidět každý den, s každým pohybem ruky.
Jednoho odpoledne, když jsme se s kamarádkou vrátily z oběda a usadily se u mě doma na kávu, si všimla inkoustu na mé kůži – jemných černých písmen a čísel. „To sis nechala udělat, aby sis pamatovala, kdy se narodily?“ zeptala se s úsměvem, který jsem nebyla schopna rozklíčovat.
V jejím hlase nebylo nic jiného než lehká zvědavost, možná lehký humor, ale já jsem cítila, jak se mi do tváří vlévá krev. Nebylo to urážka? Byla to jen nevinná otázka? Nejsem si jistá, ale vím, že moje reakce byla silnější, než jsem očekávala.
„Ne,“ řekla jsem, snažila jsem se, abych se usmívala, ale cítila, jak se mi hlas třese. „Nechala jsem si je vytetovat, protože moje děti jsou moje všechno. Jejich jména, jejich životy, jsou napsány v mém srdci… chtěla jsem, aby byly napsány i na mé kůži.“
Moje kamarádka, pochopivši mé pocity, se rychle omluvila a ujistila mě, že neměla v úmyslu urazit. Ale po zbytku dne jsem přemýšlela o tom, proč mě její slova tak zasáhla. A došlo mi, že tato malá interakce odhalila něco hlubšího o mém mateřství, o mé identitě.
Nikdy jsem nebyla jen matkou. Byla jsem také manželkou, kamarádkou, umělkyní, milovnicí knih, tajnou gurmánkou. Ale tyto dvě malé bytosti, které jsem přivedla na svět, zcela změnily mou perspektivu o životě, o lásce, o oběti.
Nikdy bych na jejich narozeniny nemohla zapomenout. Jak bych mohla, když každý rok, každý nový milník, každý jejich úsměv a slza, byly tak zásadní pro mou existenci? Měla jsem tyto data vytetované na svém zápěstí ne jako připomínku, ale jako oslavu. Oslavu dnů, kdy se můj svět navždy změnil. Dny, kdy jsem pochopila, co to znamená milovat někoho víc, než jsem kdy považovala za možné.
Zdálo se, že inkoust pod mou kůží byl mé osobní deklarací lásky k nim, nepřetržitým připomenutím toho, co pro mě znamenají. Nebyly to jen data, byly to dny, kdy jsem našla části svého já, o kterých jsem nevěděla, že existují.
Nakonec jsem byla vděčná své kamarádce za její nevinnou otázku. Přiměla mě zamyslet se nad tím, proč jsem si nechala udělat tetování. V těch slovech a číslech nebyla jen identita mých dětí, ale také moje identita jako matky. Moje láskyplná oddanost jim, která bude navždy zapsána nejen v mé kůži, ale také v mém srdci.
Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek