Přehnaná péče a velká starostlivost brání dětem v sebeurčení
Ve snaze poskytnout svým dětem co nejlepší start do života se někteří rodiče uchylují k extrémním formám ochrany a kontroly. Tento styl výchovy, často označovaný jako „úzkostná výchova“, může mít však nečekané důsledky. Přehnaná starostlivost a nadměrná kontrola mohou paradoxně bránit dětem v rozvoji dovedností nezbytných pro jejich nezávislost a sebeurčení. V tomto článku se zaměříme na rizika spojená s úzkostnou výchovou a prozkoumáme, jak může přehnaná starostlivost ovlivnit dětský vývoj.
Nadměrná kontrola a nedostatek rizika
Jedním z klíčových prvků úzkostné výchovy je snaha rodičů vyhnout se jakémukoli potenciálnímu riziku nebo neúspěchu, kterému by jejich dítě mohlo čelit. Rodiče tak mohou přebírat kontrolu nad většinou aspektů dětského života, od domácích úkolů až po mimoškolní aktivity. Tato hyper-ochranná taktika však může zabránit dětem v učení se, jak se vyrovnat s neúspěchem a jak řešit problémy samostatně.
Přehnaná starostlivost může vést k tomu, že děti nezažívají zdravé riziko a výzvy, které jsou klíčové pro rozvoj resilience a schopnosti adaptace. Bez možnosti zkoušet a dělat chyby se děti nemohou učit z vlastních zkušeností a mohou se stát příliš závislými na svých rodičích.
Dopad na sebevědomí a sebeurčení
Když rodiče řeší každý problém za své děti, může to vést k rozvoji pocitů neschopnosti a nízkého sebevědomí u dětí. Dítě, které není vystaveno situacím, kde si může vyzkoušet a osvojit si nové dovednosti, může mít potíže rozvíjet pocit osobní účinnosti.
Navíc, děti vychovávané v prostředí úzkostné výchovy se mohou cítit, že jejich názory a pocity nejsou důležité, což může vytvořit bariéru pro rozvoj sebeurčení. Sebeurčení, schopnost dělat vlastní rozhodnutí a mít kontrolu nad vlastním životem, je zásadní pro emocionální a sociální vývoj jedince.
Sociální a emocionální důsledky
Děti vychovávané v úzkostném prostředí mohou také zažívat vyšší úrovně stresu a úzkosti. Pocit, že nemohou splnit vysoká očekávání svých rodičů, nebo strach z nezávislých úkolů, může vést k rozvoji úzkostných poruch. Navíc, nedostatek možností pro samostatné sociální interakce může omezit děti v rozvoji silných sociálních dovedností a empatie.
Jak podporovat sebeurčení
Je důležité, aby rodiče našli rovnováhu mezi poskytováním podpory a nezávislosti pro své děti. Několik strategií může zahrnovat povzbuzování dětí, aby se ujaly vedení ve vlastních projektech a aktivitách, poskytování prostoru pro riskování a učení se z neúspěchů a aktivní poslech dětských názorů a pocitů bez soudů.
Rodiče by měli také pracovat na vlastním sebepoznání a porozumění, proč se mohou cítit nuceni k úzkostné výchově. Může to být způsobeno vlastními úzkostmi, strachy nebo nevyřešenými problémy.
Závěrem, přestože úzkostná výchova může pramenit z láskyplného záměru ochránit děti, je důležité rozpoznat její potenciální negativní dopady. Podporováním nezávislosti a sebeurčení dětí mohou rodiče pomoci vychovat rezilientní, sebevědomé a emocionálně zdravé jedince.
Zdroj: https://www.psychologytoday.com/intl/blog/contemporary-psychoanalysis-in-action/201701/is-it-possible-parents-care-too-much