Rodiče byli smutní, když se dověděli, že jsem lesbička

Přečtěte si příběh Zděňky, která díky pandemii došla k zajímavému zjištění. Její rodinný příběh může na první pohled vypadat krutě. Celé roky se vyrovnávala s odmítavou reakcí rodičů na to, že má jinou sexuální orientaci než většina lidí.

Rodiče mě nikdy nepřijali

Den poté co WHO vyhlásila stav pandemie, jsem seděla u kamarádky a sledovala televizi. Chtělo se mi brečet a opravdu jsem se bála. Začala jsem vzpomínat na rodiče. Dlouho jsem se s nimi neviděla. Tátova reakce před sedmi lety způsobila, že jsme téměř přerušili styky. Měla jsem v sobě pár panáků na rodinné oslavě a konečně jsem překonala strach a přiznala mu, že mě nepřitahují muži.

• otec mi řekl, že mě to přejde
• matka se o tom vůbec nechtěla bavit

Řekla jsem jí to o pár dní později. Táta už jí to ale musel říct přede mnou. Celou dobu se na mě ani nepodívala. Rozhovor ukončila s tím, že musí jít na nákup. Poté mi na to řekla jen, že doufá, že se nepřestanu oblékat jako žena.

Začali se ke mně chovat jinak. Obezřetněji. Pořád mi pomáhali a projevovali lásku, ale chodili okolo mě jako o horké kaše. Přitom jsem to byla pořád já, jen jsem si zkrátka nechtěla vzít kamaráda z vysoké, jak si představovali oni. Máma mi dokonce řekla, že jí mrzí, že nebude mít zetě. Když jsem se jí svěřila, že jsem se rozešla se svou první přítelkyní, tak jsem měla pocit, že ani nemám nárok na to, být smutná. Přestala jsem se s nimi vídat pravidelně.

A vše dobře dopadlo

Potom, co začala karanténa, jsem si s nimi začala více volat a pořádali jsme i videokonference. Byla to sranda a začínala jsem si k nim opět hledat cestu. Jednou jsme toto téma otevřeli a já jsem se jim svěřila se svým pocitem zklamání z nich. Oba mi řekli, že mě nikdy nepřestali milovat. Jen se báli, jak mě přijme okolí. Nechtěli, abych byla v nevýhodě a připadalo jim, že si tím ztěžuji život. Díky koronaviru jsme si blíže než dřív.