„Chodit do hospod není povinné. Když na to nemáte, jděte do obchodu a uvařte si doma,“ odvětil jsem hostovi
Je jídlo v restauracích drahé? Pro někoho ano, pro jiného ne. Faktem ale je, že hospody nejsou povinné. Buď je člověk ochoten dané ceny akceptovat, nebo tam prostě nejde. A uvaří si levněji doma.
Je jasné, že v hospodách bude jídlo vždycky dražší, než když si hop uvaříme doma. Stejně jako je jasné, že každý by měl mít svou hlavu a popřemýšlet, zda do restaurace půjde utrácet, nebo ne. Najdou se ale i hosté, kteří sice přijdou, ale potom mají problémy s tím, že jídlo které si chtějí objednat, stojí peníze.
Už několik let pracuji jako číšník v restauraci a musím říct, že jsem za tu dobu zažil opravdu všechno možné. I nemožné. Většina hostů je příjemná, ale občas se objeví i tací, kteří by si chtěli napsat jídelní lístek sami. Ať už jde o nabídku jídel, nápojů, nebo ceny. Mění nám složení jídel, kombinují přílohy i základ jídla, chtějí namíchat různé kreativní nápoje, nebo jim některé položky přijdou drahé. Přitom máme jídelní lístek vyvěšený na internetu i před restaurací, takže si každý může předem ověřit, co a za kolik nabízíme. A když se mu to nelíbí, tak k nám chodit přece nemusí. Je to jeho věc.
Ale co se mi stalo nedávno, to byla opravdu novinka. Přišel jeden pán na večeři a jakmile si prohlédl menu, začal si stěžovat, že jsou ceny přehnané. To samo o sobě není ničím neobvyklým, to někteří hosté dělají a potom si dají to nejlevnější, co v nabídce je. Tento byl ale jiný. Co udělal dál, to mě opravdu překvapilo. Začal si počítat ceny surovin v nákupních cenách a snažil se mi dokázat, že cena jídla je přestřelená. Že v nákupu stojí jídlo tak čtvrtinu a že chceme okrádat hosty.
Přistoupil jsem k němu a snažil se mu vysvětlit, že cena jídla nezahrnuje jen náklady na suroviny, ale také náklady na provoz restaurace, mzdy zaměstnanců, kuchyňské vybavení a mnoho dalších faktorů. Nejde vařit jenom „za nákup“, s minimálními maržemi. To by každá restaurace brzy zkrachovala. Ale on na tom trval a požadoval slevu. A už vůbec nechápu, že po mě. Já jsem jenom číšník, ceny určuje kuchař s manažerem a vedením, takže i kdybych mu chtěl vyhovět, stejně by to nešlo.
V tu chvíli jsem si uvědomil, že s ním nemá cenu dále diskutovat. Tak jsem mu klidně řekl: „Pane, hospoda není povinná. Pokud se vám ceny zdají vysoké, nikdo vás nenutí zde jíst. Můžete si uvařit doma.“ On zalapal po dechu, nic neřekl, mlčky se zvedl a odkráčel. Vůbec jsem v tu chvíli nechápal, zda to byla nějaká provokace, nějaký kanadský žertík, nebo to ten chlap myslel vážně. Já rozumím tomu, že možná nejsme nejlevnější, ale odjakživa platilo jediné – bez peněz, do hospody nelez.
Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek