Naďa: Že je můj přítel manipulátor jsem si uvědomila pozdě. Ženám ve stejné situaci vzkazuji jedinou věc

S bývalým přítelem jsem se seznámila přes známého a hned jsem věděla, že jsme si navzájem sedli. Několikrát jsme se jen tak setkali a povídali si a nakonec jsme spolu začali chodit. I když mi mamka několikrát varovala, že je samý problém, vedla jsem si svou a měla klapky na očích.

Ještě jsem studovala a bydlela s rodiči, u přítele jsem byla přes prázdniny, víkendy a kdykoliv jsem měla volno.

Všechno klapalo, jak mělo, rozuměli jsme si, každý jsme měli své zájmy a významně si do nich nezasahovali, sex s ním byl skvělý a já si malovala růžovou budoucnost plnou dětí. Sem tam jsem si zažila žárlivou scénu, ale nezazlívala jsem mu to. Měla jsem za to, že mě tolik miluje, že se o mě prostě nechce dělit. Bohužel jsem netušila, že už se kolem mne pomalu stahuje smyčka. Moc dobře věděl jak se mnou jednat, jak mluvit, jaká slova na mě platí.

Když jsem dostudovala a našla si práci, poupravili jsme přítelův byt a já se k němu přestěhovala. To už jsme spolu byli přes šest let. V té době jsem chodila jednou až dvakrát týdně trénovat s partou a občas jsme měli i nějakou víkendovou akci. Přítel s námi nikdy nechodil a ani si s mými přáteli nikdy nějak zvlášť nerozuměl. Divné mi to nepřišlo, já si s jeho přáteli také neměla co říct, ale pokud přijeli na návštěvu, nějak jsem to vždy zvládla. Občas proběhla výměna názorů, občas žárlivá scéna dokonce jsem pociťovala, že má vůči mně trochu majetnické sklony. Postupně začal mít poznámky k mojí rodině a pokaždé, když jsme měli jet k našim, vymluvil se. Vše jsem přehlížela a on mi to vynahrazoval sladkými slůvky a usmiřováním.

Pár měsíců společného soužití probíhalo poklidně, i když dnes už si zpětně uvědomuji, že už tenkrát jsem tušila co je můj přítel zač. Možná i proto jsem mu neřekla, že jsem prodělala spontánní potrat.

Celou dobu co jsme byli spolu si mě svými gesty a manipulací pomalu připravoval na to, co si vlastně plánoval od začátku. Jenže když jsem byla schopná to přijmout a vidět věci tak jak jsou, bylo už pozdě.

Postupně mě odděloval od rodiny a přátel a já byla tak zblblá, že jsem ho před nimi ještě obhajovala a několikrát se s rodinou pohádala. Následovala snaha mě odstřihnout i od přátel. Najednou chtěl všude jezdit s námi, pomlouval mé přátele a snažil se, abych už na tréninky ani na žádné akce nejezdila. V té době už jsem věděla, že tohle vlastně nechci, ale nebyla jsem schopná mu odporovat. Hádky byly na denním pořádku a jeho agrese se stupňovala.

S posledních sil jsem si prosadila alespoň pár akcí s přáteli. Po návratu z jedné takové akce jsem se vrátila do bytu, kde už na mě čekal přítel, na stole zapálené svíčky. Čekala jsem romantiku, ale opak byl pravdou. Následoval několika hodinový nátlak a výslech. Chtěl vědět všechno, kde jsme byli, s kým, co se dělo. Nakonec na mě v záchvatu vzteku řval, že jsem kurva, že mě viděl, jak se objímám s jiným.  Nemohla jsem uvěřit, on mě normálně sleduje. (což mi bylo následující den i potvrzeno)

Snažila jsem se mu to v klidu vysvětlit. Ano objímala jsem se s kamarádem, ale jen na rozloučenou. Objímali jsme se tak všichni z party. Nebylo v tom nic jiného, ale pro něj jsem byla v tu chvíli prostě ta, která se tahá s každým.

Celou noc jsem probrečela, zatímco on si v klidu s pocitem zadostiučinění usnul. Ráno se choval jakoby nic.

Pár dní byl klid. Následovaly další hádky, výčitky a obviňování. Další probrečené noci a nejen přátelé ale i kolegové si všímali, že je něco jinak.

Neustále svoji manipulaci a agresi stupňoval. Projížděl mi telefon, facebook, veškeré konverzace. Připadala jsem si méněcenná, a abych měla klid, řekla jsem mu i všechna hesla.

Pak už jsem ze strachu hned mazala veškeré sms, konverzace, historii prohlížeče a fotky, aby neměl sebemenší důvod k dalším hádkám.

Ano až tak jsem byla blbá. Několikrát mi dokonce posílal zamilované sms z cizích čísel a podepsal se jako někdo jiný. Následně sledoval, jak budu reagovat a ptal se kdo mi co zase píše.

Pokaždé, když někde našel něco, co mu nevyhovovalo, zadupal mě svými argumenty do země. Vadil mu usměvavý smajlík v sms i fotografie z doby, kdy jsem ho ještě neznala s kamarádem. Ani nevím, kde jí tenkrát našel, ale musel se hodně snažit. Jednalo se o koncert, kde byla celá parta mých přátel a já se s kamarádkou a kamarádem držela kolem ramen a zpívali jsme.

Neměla jsem už sílu nic vysvětlovat a obhajovat se. On vždy v klidu a spokojeně usnul a já se dávala dohromady, někdy jsem ležela hodiny schoulená na gauči, třásla jsem se a přemýšlela o životě a smrti. Občas jsem myslela, že se zblázním, jindy jsem přemýšlela nad tím, že bych ukončila své trápení a spolykala prášky.

To bylo té noci, kdy proběhl můj první silný záchvat úzkosti. Po dalším z jeho nátlaků jsem seděla v kuchyni v koutě na zemi, třásla jsem se a nemohla se nadechnout. On mě tam nechal a odešel klasicky spát. Ten pocit, že vás to uvnitř svírá tak, že nemůžete vůbec dýchat je ochromující. Trvalo to celé dvě hodiny, nakonec jsem se pozvracela a usnula na zemi v koupelně. Za další dvě hodiny zvonil budík do práce. Hned jak jsem se probudila, bylo mi už všechno jasné, věděla jsem, že musím pryč a to hned. Po práci jsem jela k rodičům, příteli jsem se neozvala. Neměla jsem sílu s ním mluvit.

Večer mi přišlo několik omluvných sms na které jsem nereagovala. Ve 4 ráno telefonát, který jsem nevzala, pak další sms. Jsem u vašich před domem, pojď ven, promluvíme si. Měla jsem strach. Odepsala jsem mu jen, že si další den promluvíme. Teď že chci spát, jelikož jdu ráno do práce.

Druhý den za mnou přijel do práce a já si s ním šla do auta promluvit, i když jsem nechtěla. Samozřejmě mě zase ukecal a já se vrátila a to ne jen jednou. Dávala jsem mu spoustu šancí, ale vždy to dopadlo stejně. Ten rok a půl mi připadal nekonečný.

Nakonec mi moji přátelé dodali odvahy a já se mu jednoho večera postavila. Hádali jsme dlouho. Přítel byl zřejmě překvapen tím, že mu oponuji. Nicméně si myslel, že mě má v hrsti a stejně mě zase ukecá.

Naši hádku tenkrát ukončil slovy ,,tak táhni do pr…., když se ti to nelíbí,,

a šel si lehnout. Víc už jsem slyšet nepotřebovala. Chvilku jsem seděla a jen tak koukala do zdi.  On už spal. Potichu jsem  si zabalila věci a odnesla je do auta.  Na papírek jsem napsala vzkaz KONČÍM S TEBOU, ODCHÁZÍM.

Tu noc jsem se cestou zastavila u kamaráda, který mi dodal nejvíc síly se vzepřít. Vypovídala jsem se, vypila pár panáků a on mě pak odvezl ke kamarádce, u které jsem přespala. Přijet domů k rodičům v takovém stavu jsem se styděla.

Pár následujících týdnů bylo těžkých, byla jsem na svém tyranovi závislá. Naštěstí jsem měla o koho se opřít. Mamka byla štěstím bez sebe a parta mi pomohla na něj nemyslet.

Ještě několik měsíců se mě snažil kontaktovat, sledoval mě a nabourával se mi do internetových účtů, až přetekla moje trpělivost a pohrozila jsem mu policií. Od té doby mám  klid a děkuji bohu za to, že jsem si ho nevzala a neměla s ním děti, protože by měl jen další nástroje jak na mě. Už bych od něj asi nedokázala odejít a kdoví jak by to dopadlo.

Prosím všechny, pokud máte podobné zkušenosti, utečte. Manipulátor vás pomalu ale jistě ničí, drtí vaše sebevědomí a sebeúctu. Nenechte se zničit, na světě je přece tolik jiných mužů a žen a každý má možnost volby. Já jsem teď šťastná, mám milujícího manžela a už nikdy si od nikoho nenechám diktovat svůj život.

Zdroj: Článek byl zpracován na základě příběhu naší čtenářky

Máte příběh, který by mohl zajímat i ostatní? Napište nám a podělte se s ním. Zpracujeme ho a publikujeme na našem magazínu. Byla by škoda, nechat si ho jen pro sebe.