Měla jsem je za silniční piráty. Než mi manžel vysvětlil, že jsem to já, kdo neumí správně jezdit
Vždycky jsem myslela, že auta, která prosviští kolem a řadí se až na poslední chvíli, jsou silniční piráti. Neohleduplní, riskující účastníci silničního provozu. Až když se mnou jel manžel, tak jsem zjistila, že moje závěry nebyly úplně přesné a správné. Nejenom že daní řidiči žádnými silničními piráty nejsou, ale dokonce na rozdíl ode mě dělají vše tak, jak by se mělo. A já jsem ten, kdo jezdí špatně.
Radši dříve než později
Kdykoliv se dva pruhy zužují v jeden, mám z toho obavy. Proto se do toho pokračujícího řadím už s podstatným náskokem. Proto, abych nemusela řešit, že mě někdo neohleduplný nechce pustit. A je jedno, zda se pruhy sbíhají kvůli krátkodobým opravám, nějakému problému na silnici, nebo je to s ohledem na místní úpravu. Jakmile vidím značku, která mi říká, že dále už se pojede jenom v jednom, ihned se do něj řadím.
Já čekám, jiní jedou
Nejvíce mě na tom všem rozčilovalo, že zatímco já jsem stále v dlouhé šňůře aut, pruhem vedle mě, tím, který končil, se proháněli ostatní. Poměrně rychle až na samotný konec, kde se nacpali mezi nás. To naše čekání jen prodlužovalo a já měla každého takového „předjížděče“ za silničního piráta a neohleduplného řidiče.
Ty jezdíš špatně!
Z omylu mě vyvedl až můj manžel, který tráví za volantem několik hodin denně. A řekl mi, že i on je mojí optikou silniční pirát. Základem plynulosti dopravy je totiž využít oba pruhy až do místa svedení do jednoho. Zde by mělo platit takzvané pravidlo zipu. Takže nejenom že jeho a ostatní nazývám piráty neoprávněně, ale dokonce dělám chybu v tom, že se řadím dříve, než je nutné.
Mám ponaučení
No, teď už vím, že se o žádné piráty nejedná, ale všichni tito řidiči dělají to, co je v pořádku, co je povoleno a co je i správné. Ale že bych s tím začala také, to raději ne. Vždy když vidím, jak je ostatní neochotně pouští, tak mě to od podobné jízdy odradí. A radši se stále řadím s předstihem, abych se nemusela nikde cpát a riskovat karambol.
Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek Markéty H.