„Kdybychom jeli na dovolenou k moři, vyjde to na podobné peníze,“ postěžovala jsem si po návštěvě pouti

Vyrazit na pouť, to je dnes opravdu jenom zábava pro nejbohatší. Ono se to nezdá, ale pokud sečtete všechny výdaje, nebudete věřit svým očím. Neříkám že by za to nutně byla dvoutýdenní dovolená v Karibiku, ale nějaký apartmán v Chorvatsku nebo Itálii, mimo sezonu na týden, by tak velký problém nebyl.

Čím lepší, tím dražší

Ceny na atrakcích na pouti samozřejmě odpovídají i jejich prestiži. Plně chápu, že obyčejný řetízkový kolotoč dnes už moc neuchvátí. A tak designéři a stavitelé atrakcí jdou doslova až na hranu možného, aby nabídli co nejlepší adrenalin. Provozovatelé atrakcí se pochopitelně snaží vydělat, to chápu. Ale někdy jsou ty ceny opravdu mimo realitu. A čím lepší atrakce, tím vyšší cena. A že byste se dostali pod stokorunu, s tím moc nepočítejte.

Jen ať platí i děti

Dospělý, ten si snad ještě může vybrat, jestli na nějakou drahou atrakci půjde a zda vůbec. Ale u dětí? Zkuste svému potomkovi říct, že na atrakce nepůjde. Že si nepůjde zaskákat do hradu, že se nesveze třeba na vláčku – kde mimochodem, pokud se o něj bojíte a chcete jít s ním, musíte také zaplatit. A mohla bych pokračovat dále, od malých dětských kolotočů po improvizované dětské koutky či různé strašidelné hrady. Provozovatelé atrakcí prostě spoléhají jen na to, že když dítě chce, rodič neodolá.

Co si dáte k jídlu? Radši nic!

No a když se unavíte, chcete si dát něco k jídlu. Jedenáctka běžného europiva jde málokdy pod padesátikorunu, u langoše se těžko dostanete pod stovku. Podobně stojí i klobása. Když jdete s celou rodinou a nechcete se moc krotit, doslova doma pláčete nad tím, kolik to vše stálo. „Kdybychom jeli na dovolenou k moři, vyjde to na podobné peníze,“ prohlásila jsem po minulém víkendu. Ostatní se mi doma nejprve smáli, než jsem jim ukázala, kolik to všechno stálo. A i manžel uznal, že pouť už dávno není lidovou zábavou jako za našeho mládí.

Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek.