Z vesnického domu do paneláku: Obtěžuje nás hlučný výtah, zápach z cigaret a děti v okolních bytech

Dům na  vesnici, nebo by t ve městě? Každá varianta má své plusy, stejně jako své mínusy. A je jasné, že každý bude chválit to, co preferuje. I když čas od času lze udělat změnu. Ale ne všechny změny jsou dobré. Pokud celý život něco děláte stále stejně, těžko přijmete jiné standardy. To se pochopitelně týká i bydlení. Jít z vesnice do města pro nás byla pořádná rána. Standard života v paneláku je úplně jiný, než v domku na vsi.

Chátrající dům na vesnici jsme prodali a koupili byt v paneláku. Na vesnici, když máte dům s pozemkem, je třeba každý den něco dělat. Proto jsme chtěli do města, do bytu, kde je jedinou starostí běžný úklid, který je díky skromným dispozicím hotový za pár desítek minut. Ne vše je ale růžové.

Pečlivě jsme vybírali

Proti samotnému bytu nemůžu říct křivé slovo ani proti domu, který je zrenovovaný. Vybrali jsme i dobrou, klidnou a bezpečnou lokalitu. Prostě samá pozitiva. Ale ono to má i svou stinnou stránku, na kterou nenarazíte při běžné prohlídce bytu, domu nebo jeho okolí. Na vše přijdete až později, když budete v daném bytě bydlet. I když jsme pečlivě vybírali, jsou věci, které prostě neovlivníme. A které nám začínají hodně vadit.

Otravní kuřáci

Balkon jsme považovali za skvělý benefit, ale ukázalo se, že jde o velké negativum. Posedět na balkoně moc nemůžeme a někdy nelze ani větrat. Jednoduše proto, že sousedé pod námi mají balkony také. A bohužel jsou to náruživí kuřáci, kteří doslova pálí jednu od druhé. Jsou na balkoně skoro pořád a neustále nás obtěžují smradem. Ten se pochopitelně line k nám nahoru, přes otevřená okna až do bytu.

Dupající děti

Nic proti dětem, ale když musíme denně poslouchat jejich dupání, je to otravné a obtěžující. A není to jenom dupání. Jako by panelákové stěny byly z papíru, protože mnohdy slyšíme také křik, hádky, brek a mnoho dalšího hluku z bytů vedle i nad námi, kde žijí mladé rodiny. Oproti vesnici, kde byl dokonalý klid, si připadáme doslova jako v pekle.

Hlučný výtah

Snad nejhorší v panelácích je ale hlučnost výtahu. Přes den to vzhledem k celkovému ruchu člověk moc nevnímá. Ale v noci se skoro nevyspíme. Je úplně jedno, kolik je hodin. Lidé pracující na směny, bavící se opilá mládež, pejskaři a další lidé výtah používají pořád, i v noci. A pokaždé, když se motor spustí nebo bouchnou výtahové dveře, mám po spánku.

Vědět, jaká všechna negativa jsou s bydlením v paneláku spojená, nikdy bych svůj chátrající dům na vesnici, u kterého byla každý den nějaká práce, neopustil a zůstal v něm. Byla to chyba.

Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek